Je to fajn – probudit se každý den s pocitem, že všechno je na pohodu, žádné stresy, žádné změny. Život plyne a každý den zhruba vím, co mě čeká. Někdo tomu říká stereotyp, někdo to považuje za nejbezpečnější cestu životem…
...až
….až život zaklepe na dveře a řekne: „No tak takhle ne, člověče, to bychom se s takovou nikam nedostali.“ A pořádně vám ty nohy na židli, kde si pohodlně sedíte, zpřeráží. Padnete na zadek. Au! To bolí! A co teď?
- Život je nespravedlivý – role oběti
Proč já? Však jsem si žil/a poklidný, spořádaný život, nikomu jsem nic neudělal/a. TO NENÍ FÉR!
- Aha, asi je potřeba něco změnit – role tvůrce
No jo, asi jsem usnul/a na vavřínech a nejvyšší čas se pohnout zas o kousek dál.
Kdo jste vy? Tvůrce nebo oběť?
Podle mě si v životě projdeme oběma rolemi. Důležité je, se v roli oběti neválet moc dlouho a převzít za svůj život zodpovědnost. A když ne, stejně vás NĚCO donutí.
Jediná jistota života je ZMĚNA.
Každou minutu se mění vzduch, který dýcháte, příroda kolem vás, každá buňka ve vašem těle. Pocit, že něco máme navždy, je jen klamná představa. A přesto se spousta lidí bojí i té nejmenší změny. Nepřipadá vám to jako paradox?
A i přesto všechno, často čekáme na změnu, že někdo nebo něco změní náš život. Ano. Pokud tu změnu neuděláme sami, něco přijde, ale většinou to je právě ten PÁD, který už nemůžete kontrolovat. Změnu, kterou si sami vyberete, kontrolovat do určité míry můžete, protože jste se pro ni rozhodli.
Moje cesta ke změně
Teď bych vám ráda povyprávěla svůj příběh o změně, která mě dovedla až k dnešnímu dni, kdy píšu tyto řádky.
Existenční otázku učitelů „Učit či neučit?“ jsem si pokládala už po prvních dvou letech praxe ve školství. První měsíce jsem byla nadšená. Wow! Tolik tvůrčí energie se ke mně valilo přes den i v noci. Nemohla jsem spát, jak jsem byla v euforii, že všechny mé nápady změní celý chod školy. V předchozím článku si můžete přečíst celou tady tu vtipnou příhodu, jak jsem se zmítala dolů a zase nahoru, ale o tom teď konkrétně řeč není.
Když jsem se však ocitla na tom pomyslném učitelském dnu, rozhodla jsem se, že než to vzdám, zkusím změnit určité zajeté stereotypy. Ať chceme nebo ne, každého učitele ovlivní ve stylu učení jeho předchozí učitelé, rodiče i prostředí, kde žije. To se promítá do profilu učitele, do jeho práce i působení na žáky/studenty. Změn jsem udělala mnoho, které jsem začala zkoušet v praxi a 5 z nich si můžete přečíst v eBooku zdarma „neBUĎ mUČITEL!“, který je dostupný ke stažení.
Z učitelky marockou princeznou
Jak ale víte, změna nechodí po jednom. Můj život se začal rapidně měnit ve všech směrech. Jako bych sundala špinavé brýle a viděla svět úplně jinýma očima, v jasných barvách, cesty byly najednou viditelné, a tak strach ze změn byl najednou menší.
Po pár měsících jsem potkala svého životního partnera, dnes už manžela, který změnil celý můj život. Takový ten pocit, že se s tím druhým cítíte naprosto sami sebou, jak kdybyste se znali celý život. Aby to ale nebylo tak jednoduché, musela jsem překonávat počáteční překážky především díky jazykové bariéře. Mluvili jsme spolu anglicky a moje angličtina byla tenkrát na teoretické úrovni perfektní, ale prakticky jsem se bála promluvit. Abych náhodou neřekla něco gramaticky špatně. To víte, učitelka. 😀
Tento problém mi přijde ale u velké většiny Čechů, kteří se naučí jazyk jen pasivně a pak když vycestují, bojí se ho použít.
Láska k Maroku
Manžel pochází tedy z Maroka (odtud i moje příjmení). Svou první návštěvu Maroka jsem podnikla zhruba rok po našem seznámení. Miluju cestování, ale zatím jsem objevovala jen Evropu, a tak to pro mě byla první cesta na jiný kontinent.
Člověk má při cestování vždycky nějaká očekávání i obavy, ale musím říct, že Maroko se mi stalo druhým domovem hned na první dobrou. Přátelskost lidí, skvělé jídlo a ty barvy! Tolik barev všude, kam se podíváš, že člověk má pořád dobrou náladu. Například návštěva modrého města Chefchaouen mi učarovala. Co se týká životního stylu, je to něco, z čeho bychom si mohli brát příklad i my – lokální produkce potravin, podporujete malé obchodníky, které živí své rodiny a ne velké korporace. Plastové tašky už jsou roky zakázané, najdete tu spoustu handmade výrobků, které jsou unikátní a mohla bych pokračovat..
Co je ale z této „dovolené“ je podstatné, že jsem poznala Maroko ne jako turista, ale jako jedna z nich, a byla jsem požádána o ruku. Zásnuby jsou v Maroku trochu jako malá svatba a dodržují se nejrůznější zajímavé tradice. Já jsem se tak na jeden den stala takovou „marockou princeznou“.
Za další rok se nám narodila úžasná holčička a já se stala mámou a tato nová role dostala naše životy zase na jinou úroveň. Když to shrnu, tak do tří let se mi život proměnil o 150% a často si kladu otázku, jestli bych byla teď na tomto místě, kdybych plula s proudem.
Stala se z nás rodina dvou kultur, třech jazyků a každý den je plný nových zkušeností i informací. Jako učitelka si připadám zase jako v lavici a učím se úplně nový jazyk, novou kuchyni, náboženství a zjišťuji, že všichni jsme takoví žáci života a naše škola nikdy nekončí.
Tyto poslední roky mi také daly úplně jiný pohled na osobnost učitele a teď s online výukou mi to dává ještě větší smysl. 21. století už dávno nepotřebuje, aby učitel někoho učil nějaké učivo. Dostupnost informací přesadila učitele na jinou pozici. Já ale věřím, že tato nová role je mnohem důležitější.
A to VZBUDIT A ŽIVIT TOUHU po vzdělávání po celý život.
Učitel pak jako partner na této cestě může být třeba takovým průvodcem. A protože se bavíme o změnách, někdo začít musí, a to nejlépe od sebe. Jak praví jeden citát:
„Včera jsem byl chytrý, a proto jsem chtěl změnit svět, dnes jsem moudrý, a proto měním sám sebe.“
(- Sri Chinmoy -)
Držím vám palce, ať už v životě chcete změnit cokoliv, počítá se i ta nejmenší změna, protože díky ní jednou dojdete tam, kam chcete vy, ne kam vás vítr zavane. A začít můžete právě TEĎ!
Jsem šťastná učitelka a máma, která poskytuje učitelům „ozdravné lázně“ pro jejich duši.
Vedu a motivuji učitele na každodenní cestě ke svému vlastnímu šťastnému učiteli – sobě. Díky svým odborným i životním zkušenostem je praktickými kroky posouvám za hranice běžných stereotypů, které společně přetváříme ve fungující postupy využitelné v praxi.
Jani, nádherný článek. Dýchá na mě Maroko. 😁😊
Moc děkuji, to bylo mým cílem. ☺️😁
Jani, krásně a od srdce napsáno 👍🌷
Moc děkuji, Zuzi. 🤍